Rozhovor s Michaelou Martinátovou, účastnicí Fjällräven Polar 2026

• Míšo, právě ses vrátila z Fjällräven Polar. Kdy ses o expedici dozvěděla a co tě přesvědčilo, že to chceš zkusit?

O expedici jsem se dozvěděla loni začátkem listopadu na Instagramu díky reelsku od Teru Menclové, která na Polaru byla a natočila o tom moc hezké video, ve kterém nabádala k přihlášení. V ten moment jsem ani na minutu nezaváhala. Jsem takový ten typ člověka, který potřebuje neustále zkoušet nové věci, a Fjällräven jako značka mi je dlouhodobě blízký.

• Jaké to bylo, když jsi zjistila, že jsi mezi finalisty? Co se ti honilo hlavou?

Upřímně to pro mě byla úplně nová emoce. Radost a slzy štěstí jsem už v životě zažila, ale tenhle moment byl mnohonásobně intenzivnější. Pamatuju si, že jsem si pořád opakovala, že to není možné, a že dokud opravdu nenasednu do letadla, asi neuvěřím, že se to skutečně děje.

• Jak ses na Fjällräven Polar připravovala? Měla jsi nějaké obavy?

Asi by většina lidí čekala, že jsem se připravovala hlavně fyzicky, ale já jsem to vzala z jiného konce a začala se připravovat spíš mentálně – hlavně kvůli angličtině. Je to sice můj oblíbený jazyk, ale pořád není můj primární, a chtěla jsem si být jistá, že budu rozumět všemu, co se kolem mě bude dít. Přeci jen šlo o technické věci, ovládání saní i zvládání krizových situací, takže pro mě bylo důležité vědět, že se domluvím a všechno pochopím.

Měsíc před Polarem jsem navíc odletěla do Portugalska. Není to zrovna zimní destinace, ale snažila jsem se tam co nejvíc surfovat a zpětně musím říct, že to byl vlastně skvělý trénink na střed těla, který se při jízdě se psím spřežením opravdu hodí mít zpevněný. Silový trénink je navíc běžnou součástí mého života, takže jsem věděla, že po fyzické stránce to zvládnu.

• Je něco, co ti o Fjällräven Polar nikdo neřekl a na co tě nepřipravilo ani sledování příspěvků a videí z minulých let? Co tě na místě nejvíc překvapilo?

Jak silné může být propojení s lidmi, psy i samotnou přírodou – a jak těžký potom bude návrat domů. Cestuji často a ráda, takže vím, že návraty nebývají jednoduché, ale tohle bylo mnohem intenzivnější. Ještě čtrnáct dní po návratu se mi zdálo o tom, jak stavím stan.

• Který kousek výbavy se stal tvým nejlepším parťákem, na který ses mohla stoprocentně spolehnout?

Láhev, kterou jsme dostali a do které jsme si na noc nalévali horkou vodu. Ve spacáku pak fungovala jako malé topení – a věřte nebo ne, byl to naprostý game changer.

A pak ještě jeden specifický kousek – seat pad z batohu Kånken. Zachraňoval mi kolena pokaždé, když bylo potřeba delší dobu klečet, a skvěle posloužil i jako náhrada za plíce při rozdělávání ohně.

• Na Fjällräven Polar se potkávají lidé z celého světa. Jak fungovala chemie ve vaší skupině, když přišla únava a mráz?

Tohle je něco, co asi nikdy úplně nepochopím, ale Fjällräven nám parťáky do stanů vybral naprosto dokonale a neskutečně si to všechno sedlo. Byla jsem s Kanaďankou Brittany a myslím, že jsem si nemohla přát lepší spolubydlící. Skvěle jsme si sedly humorem, empatií i tím, jak jsme fungovaly v běžných situacích.

Když jsme dorazily do kempu, všechno šlo automaticky – jedna uvazovala psy, druhá chystala jídlo, jedna vařila, druhá připravovala místo pro stan. Zkrátka jsme si byly oporou bez ohledu na to, jak náročný den jsme zrovna měly za sebou.

• Tým netvoří jen lidé, ale také psi. Jak ses se svou smečkou sžila? Měla jsi tam svého psího oblíbence? Stala se ti se smečkou i nějaká vtipná nebo krizová situace?

Sžili jsme se ještě víc, než bych kdy čekala. První den nebo dva mi psi moc nevěřili a byli kolem mě spíš opatrní. Ale protože jsem velký milovník psů, myslím, že to ze mě rychle vycítili. Poslední den jsem pak skončila v nekonečném vodopádu slz, když přišlo loučení.

Nevím, jestli zvládnu vybrat jen jednoho oblíbence. Ale jestli musím, tak to byl můj leader dog Jiekkhie (Jeki). Od prvního momentu to byl největší mazel a projevoval mi neskutečnou důvěru. Kdyby mi náš musher neřekl, že si ho po odchodu do důchodu chce vzít jeho dcera, nejspíš bych si pro něj do Norska dojela sama.

A teď ty vtipné a krizové situace. Tak těch bylo… Vtipné mi přišlo hlavně každé vybočení z trasy, protože o pár metrů dál byl očividně lepší sníh, který psi nutně potřebovali ochutnat. Občas jsem ale měla pocit, že si jen testují moje reakce. A taky jsme společně zvládli zaparkovat do dvou stromů a porazit jednu sněhoměrnou tyč – tímto se ještě jednou omlouvám!

• Kdyby ses měla teď hned vrátit do jednoho konkrétního momentu z celé expedice, který by to byl? A byl tam naopak okamžik, kdy jsi musela hodně zatnout zuby?

Je hrozně těžké vybrat jen jeden moment, do kterého bych se chtěla vrátit. Ale pokud si opravdu musím vybrat, byl by to okamžik po prvních ujetých kilometrech na saních, kdy mi všechno začalo připadat úplně přirozené. Přestala jsem řešit, jestli všechno správně ovládám, a začala naplno vnímat, kde jsem a co právě zažívám. Zaplavil mě obrovský pocit vděčnosti a samozřejmě přišlo i pár slz štěstí. Ta prázdná arktická krajina a zvuk běžících pejsků mě prostě dojal.

Naopak nejvíc jsem musela zatnout zuby třetí den, kdy se ten pocit jistoty na saních úplně rozpadl. Trasa byla technicky nejnáročnější z celé expedice a zpětně jsem vlastně ráda, že jsme si mohli vyzkoušet i těžší úseky, ale upřímně – byl to den, kdy jsem asi sedmkrát spadla ze saní. A s každým pádem máte pocit, že ztrácíte kus energie. A pak ještě musíte najít sílu znovu vstát a pokračovat dál.

• Často se říká, že na takové expedici člověk pozná své pravé já. Co jsi o sobě na Fjällräven Polar zjistila ty? Překvapila jsi v něčem sama sebe?

Uf, tahle otázka je pro mě hodně intenzivní. Fjällräven Polar mi totiž dal mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit. Když jsme přijeli na místo, Daniel, Head Event Coordinator Fjällräven Polar, nám řekl, že tohle bude život měnící zážitek. Tehdy jsem ta slova brala trochu s rezervou, ale dnes už musím jen souhlasit.

Mně osobně tenhle zážitek dodal obrovský respekt k sobě samé, k přírodě a ke všem lidem, kteří za Fjällräven Polar stojí. Zároveň mi dodal novou vlnu energii, která mi v životě chyběla. Určitě mě namotivoval trávit ještě více času venku. A hlavně si odnáším jedno – když máte dobré vybavení, skvělou partu lidí (a pejsků) kolem sebe, zvládnete skoro cokoliv.

• Co bys vzkázala čtenářům, kteří zvažují vydat se do přírody na některou z akcí organizovaných Fjällraven?

Ani na chvíli neváhejte. Pokud chcete perfektně zorganizovanou akci od začátku až do konce, Fjällräven to umí nejlíp. A hlavně – všechno tam lidé dělají srdcem a pro ostatní lidi, což se dnes už jen tak nevidí.