Vyrazte do přírody. Už na vás čeká

Pod nohama vám tančí tlumené světlo, které zrcadlí rytmické šustění listů nad hlavou. Zpomalí se vám tep a dech se prohlubuje. Na tváři se vám objeví úsměv. Podráždění z nepovedené schůzky mizí v zapomnění. Starosti o tohle, tamhleto a všechno mezi tím se zdají nepodstatné. Sotva před deseti minutami jste frustrovaně práskli dveřmi. Teď jste na svém šťastném místě. Tím místem je příroda. Nemusí to být na druhém konci světa a ani den cesty autem. Může to být ulice cestou z práce lemovaná stromy, park u školy vašeho dítěte nebo přírodní rezervace, která je hned za hranicí města. Pobyt v přírodě nám prospívá a jeho dosažení nevyžaduje herkulovské úsilí.

Od vzniku prvních přírodních rezervací a městských parků a také od časů, kdy zámožná aristokracie vyjížděla na venkov „na vzduch“, dávno víme, že pobyt v přírodě prospívá našemu zdraví. Již v roce 1865 slavný krajinářský architekt Frederick Law Olmsted, který navrhl newyorský Central Park, napsal:

 „Je vědecky dokázáno, že občasné pozorování působivých přírodních scenérií příznivě působí na zdraví a vitalitu člověka, zejména na zdraví a vitalitu jeho intelektu.“

​​Navzdory jeho tvrzení v té době ve skutečnosti neexistovala žádná „vědecká fakta“, která by dokazovala přínos přírody pro lidské zdraví (šlo spíše jen o obecný pocit nebo vrozené znalosti). Ale teď, o více než 150 let později, už existují. Studie provedené všude po světě od Japonska až po Finsko, USA a Velkou Británii prokázaly, že přínosy přírody jsou rozmanité a mnohostranné. Sahají od těch fyzických přes duševní až po společenské. Není přesně známo proč, ale souvislost mezi lidským zdravím, pohodou a časem stráveným v přírodě je v drtivé většině pozitivní.

Příroda prospívá našemu tělu

Často, když myslíme na přírodu, nejde jen o to, abychom v ní byli. Obvykle jde o to, že venku něco děláme. Takže skutečnost, že lidé s přístupem k přírodě – ať už jde o městské parky nebo venkovské stezky – mají menší pravděpodobnost obezity nebo nadváhy, by nás neměla příliš překvapovat. Podle Institutu pro evropskou politiku životního prostředí (IEEP) však přínosy přírody na naše tělo sahají ve skutečnosti mnohem dále než jen ke snížení obvodu pasu. Jako důkaz prospěšnosti života v blízkosti přírody uvádí výsledky, jako jsou nižší krevní tlak u těhotných žen, o 16 % nižší riziko úmrtí u mužů žijících ve znevýhodněných oblastech blíže zeleni a vyšší porodní hmotnost a větší obvod hlavy u dětí narozených v místech s velkým množstvím zeleně.

Příroda prospívá také naší mysli

Zatímco tělesné výhody jsou hmatatelné a snadno viditelné, ty duševní jsou více odlišné, i když neméně zjevné. Lékaři věří v léčbu mysli přírodou již od 19. století. Tehdy bylo v módě doporučovat lékaři, zejména psychiatry, týdenní pobyt na čerstvém vzduchu ve švýcarských Alpách, na pobřeží Dorsetu nebo na venkově v Nové Anglii. Nyní lékaři nemusí nutně předepisovat nákladný týdenní pobyt se švýcarskými lyžaři nebo dorsetskými rybáři, ale povzbuzují pacienty, aby trávili více času venku. Britská charitativní organizace Mind již několik let využívá ke zlepšení duševního zdraví pacientů takzvanou ekoterapii. Tato praxe spočívá v tom, že pacienti tráví čas „spojením“ s přírodou, většinou prostřednictvím skupinových sezení pod dohledem v kombinaci s kognitivně-behaviorální terapií. Aktivity sahají od projektů na ochranu přírody až po prosté společné procházky přírodou a diskuze o krajině, flóře a fauně. Funguje to podobně jako japonské „lesní koupání“ nebo cvičení podél finských „power trails“. Pacienti trvale uvádějí, že se u nich snižují pocity deprese, úzkosti, hněvu a stresu a zlepšuje se jejich sebevědomí a emoční odolnost. IEEP upozorňuje na studii, kterou provedla Alnarp Rehabilitation Garden v jižním Švédsku. Testovala léčbu založenou na přírodě pro lidi, kteří se zotavují z duševních poruch souvisejících se stresem, mrtvicí a válečnými neurózami. Již po jednom roce rehabilitace byly účinky zřejmé: zlepšení pohody, snížení stresu a zvýšení pozitivity. Projevily se také vedlejší účinky, které měly širší dosah: náklady na primární péči klesly o 28 % a počet dní strávených v nemocnici se snížil o 64 %.

Pozitivní dopad na společnost

Širší společenské přínosy přírody se stále zkoumají. A nejde jen o snížení nákladů za zdravotní péči. Podle Patricka Ten Brinka, ředitele Institutu pro evropskou politiku životního prostředí, „poskytnutí aktivního práva na přírodu komunitám zlepší zdraví, sociální integraci a bude významným krokem ke snížení sociálních a zdravotních nerovností“. Výzkum provedený IEEP jménem Friends of the Earth Europe zdůrazňuje, že přístup k přírodě a společným zeleným plochám může vést ke zvýšení sociální soudržnosti a snížení sociálního napětí. Dává lidem společný pocit místa a identity, který přesahuje rasové a socioekonomické hranice.

V čem je tedy háček?

Zní to velmi utopicky: odpověď na všechny naše problémy je přímo za oknem. Jen tam musíme vyjít. Ale tak jednoduché to není. Do roku 2050 bude 70 % světové populace žít ve městech. Evropa tuto hranici již překročila a ve městech žije celých 80 % obyvatel. Volné plochy pohlcuje zástavba a je stále obtížnější najít prostor pro přírodu v blízkosti domova. Vzhledem k tomu, že všechny výhody bydlení v blízkosti přírody se projeví až ve chvíli, kdy je vzdálenost od zeleně menší než 300 m – přičemž výhody klesnou, jakmile překročíte hranici 1 km – urbanisté čelí několika monumentálním výzvám. Jak zajistit snadno dostupnou přírodu pro rostoucí počet obyvatel měst? Města se rozrůstají jedno do druhého. S tlakem na výstavbu co nejblíže k centrům měst a na zkrácení vzdálenosti, kterou musí lidé překonávat dojížděním autem, tu máme takový malý hlavolam.

Podle humánního geografa a spisovatele Dr. Klase Sandella je řešením udržitelný rozvoj. Organizace spojených národů jej definuje jako rozvoj, který „uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval schopnost budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“. To vyžaduje, aby se společnost na rozvoj dívala komplexněji. „Musíme najít způsob, jak žít, pracovat a prosperovat s přírodou,“ vysvětluje Klas. „Ochrana přírody je jen prvním krokem.“

Švédsko (a také Norsko a Finsko) je velmi dobrým příkladem. Právo na veřejný přístup – švédsky allemansrätten – pomohlo formovat pohled Švédů na přírodu. „Příroda zde není jen o výpravách do ‚divočiny‘. Jde spíše o všeobecnou venkovní rekreaci a setkávání se v přírodní krajině,“ říká Klas. „Jde o jednoduchost, pokud jde o vybavení a aktivity – procházka lesem místo výpravy do divočiny. A je to o svobodě volby.“

Zdá se, že tato myšlenka o zachování jednoduchosti odráží vědecké poznatky. Výzkumy naznačují, že časté návštěvy přírody – byť krátké – a život v blízkosti zeleně jsou z dlouhodobého hlediska prospěšnější než zřídkavé výpravy do divočiny. Některá města v Evropě již zavádějí strategie, které zajišťují, aby jejich obyvatelé bydleli maximálně 300 m od zelených ploch, jako příklad lze uvést norské Oslo a španělský Victoria-Gasteiz. „Důkazy o tom, že lidé a komunity mohou prosperovat pouze tehdy, když mají přístup k přírodě, jsou přesvědčivé a přibývají,“ vysvětluje Robbie Blake, ochránce přírody v organizaci Friends of the Earth Europe. „Všichni potřebujeme ke svému životu přírodu. Dává nám svobodu a pomáhá nám žít zdravě.“

Čím více, tím lépe

Existuje důkaz, že jakmile jednou začnete přírodu milovat, už nikdy nepřestanete. Ve skutečnosti bude vaše láska a uznání k ní vzkvétat. Výzkumy prokázaly, že existuje pozitivní korelace mezi množstvím času, který trávíme v přírodě, a naší ochotou ji chránit a zachovávat (a trávit v její náruči ještě více času). Měsíční studie organizace Wildlife Trust a Derby University ve Velké Británii nazvaná 30 dní v přírodě zjistila, že pravidelná aktivita v přírodě nejenže zvýšila o 30 % počet lidí, kteří označili své zdraví za „výborné“, ale také ukázala, že lidé se častěji starají o své místní životní prostředí, oceňují jeho pozitivní vliv a tím ho i chrání.

Vyvažování vah

Znovu však nastává zdánlivě neřešitelná situace. Pokud všichni trávíme více času v přírodě, což nás nutí ji chránit, jak zvládneme růst světové populace a migraci do měst?

„Je to o rovnováze,“ říká Klas. „Víme, že udržitelný rozvoj závisí na tom, zda veřejnost přijme změny ve spotřebě a životním stylu. Pokud zavedeme víceúčelové využívání půdy, kde se kombinuje lesnictví, infrastruktura, zemědělství a bydlení s volným časem, ochranou přírody a vzděláváním, je rozumné se domnívat, že by to mohlo vytvořit pevnější základ pro udržitelný rozvoj; je to lepší základ než pohled na přírodu jako na něco, co se nachází na zvláštních místech, občas navštěvovaných, ale jen kvůli estetice a dobrodružství – ne jako na rozhodující základ pro všechny aspekty lidského života.“

Co tedy můžeme dělat?

Jak často chodíte do přírody? Denně? Týdně? Finští vědci doporučují alespoň pět hodin pobytu v přírodě měsíčně, rozdělených do krátkých, pravidelných návštěv. Tamní vědci zjistili, že ke změně nálady a pozornosti může dojít již za 40 minut. Výzva 30 dní v přírodě ve Velké Británii zase prokázala, že nejde jen o čas, který v přírodě strávíte, ale i o to, co v ní děláte: dotýkáte se kůry stromu, pozorujete včely bzučící kolem úlu, smočíte si prsty nohou v jezeře a sdílíte zážitky s ostatními. Proto jsou jak v rámci ekoterapie organizace Mind, tak podél finských „power trails“ lidé povzbuzování k interakci s přírodou, aby z ní vytěžili co nejvíce. A časté krátké pobyty v přírodě s větší pravděpodobností povzbudí k delším, působivějším a přínosnějším únikům do přírody. Vznikají tak zpětné vazby, které se přelévají z jednotlivce do společnosti jako celku.

Když jsme v roce 2005 ve Švédsku spustili Fjällräven Classic, bylo naším cílem povzbudit více lidí k trekingu ve švédských horách. Ale stalo se z toho mnohem víc. Jak se k nám přidávalo stále více lidí, uvědomili jsme si, že Fjällräven Classic má lidi obecně inspirovat k tomu, aby trávili více času v přírodě. Tím, že trénovali na trek, procházeli své místní přírodní rezervace a parky. Přemlouvali své přátele a rodinu, aby se k jejich dobrodružství připojili. A nakonec nás motivovali k rozšíření akce Fjällräven Classic do Dánska, Německa, USA i například Jižní Koreji. To, co začalo jako nenáročný zážitek z divočiny pro lidi, kteří už byli zvyklí trávit čas venku, se stalo pro všechny nakopnutím k tomu, aby trávili více času v přírodě. „Jsem nadšený z inspirování ostatních k zážitkům v přírodě,“ říká Carl Hård Af Segerstad, manažer akce Fjällräven Classic. „Pobyt v přírodě má tolik pozitivních asociací na individuální i společenské úrovni. Je samozřejmě dobré dělat fyzický pohyb, ale také to ukazuje, co je v životě důležité. Věřím, že je nezbytné zažít přírodu na vlastní kůži, protože nemůžete pečovat a chránit něco, co jste nikdy nezažili.“

Samozřejmě bychom byli rádi, kdybyste se k nám připojili na Fjällräven Classic, ale nemusíte absolvovat vícedenní trek, abyste mohli začít svou cestu do přírody. Jak ukazují výzkumy, pouhých 40 minut v přírodě může přinést vítané výhody. Vše, co musíte udělat, je otevřít dveře a vyjít ven. O zbytek se postará příroda.